AI ve firmách: potenciál, který zatím zůstává nevyužitý

Umělá inteligence už dávno není pouhý experiment. Přesto ji většina firem používá jen okrajově, nebo vůbec. Důvodem nejsou technologie, ale lidské faktory. Chybějící strategie, vzdělávání a odvaha začít měnit procesy. S AI pracují jednotlivci, ne organizace. Firmy ji chtějí používat, ale nedokážou vytvořit podmínky, aby to bylo možné.

Jaký je aktuální stav využívání AI ve firmách?

Vidím to každý den. I ve velkých mezinárodních korporátech, které mluví o inovacích, ale nejsou schopné zaplatit ani základní týmovou licenci ChatGPT. O AI se mluví na poradách, ale rok poté lidé pořád nemají přístup k nástrojům, nebo netuší, co s nimi dělat. AI tak zůstává na úrovni osobních experimentů, místo aby se stala součástí firemního know-how. A tím firmy přicházejí o konkurenční výhodu, kterou by dnes mohly získat téměř „za provozu“.

Podle průzkumu Dors & Venabili (červen 2025) téměř 70 % firem v Česku a na Slovensku umělou inteligenci buď používá, nebo její zavedení zvažuje,  ale jen 14 % ji využívá skutečně naplno. Ve většině firem tak AI zůstává na úrovni jednotlivců, kteří si zkoušejí ChatGPT nebo jiné nástroje po vlastní ose, bez strategie a bez vedení.

Další výzkum Deloitte (2025) ukazuje, že pouze 2 % českých a slovenských firem měří přínos a výkon svých zaměstnanců s pomocí dat nebo AI. Ve světě je to 6 %. Rozdíl tedy není v technologiích, ale v řízení a kultuře práce.

Zároveň jen 15 % firem v Česku a na Slovensku uvedlo, že AI využívá například k personalizaci přístupu k zaměstnancům nebo k motivaci lidí. V zahraničí jde o 24 %. Přitom 60 % českých zaměstnanců považuje za důležité, aby se práce přizpůsobovala jejich dovednostem, motivaci a pracovnímu stylu (Deloitte, 2025).

AI se tak zatím používá hlavně tam, kde „nebolí“. V marketingu, automatizaci rutinních úkolů nebo zákaznické podpoře. Tam, kde by mohla přinést zásadní změnu v řízení, vzdělávání nebo spolupráci, zůstává na vedlejší koleji.

Proč firmy AI nevyužívají naplno?

Z vlastní zkušenosti vidím dvě typické reakce: buď se firmy tváří, že se jich to netýká, nebo tvrdí, že na to „nemají rozpočet“. Jenže to je spíš výmluva než realita. Stejné firmy bez váhání zaplatí desetitisíce za školení, software nebo PR akce. Jen ne za nástroj, který by jim (zaměstnancům) mohl dlouhodobě ušetřit čas, peníze i energii.

AI zatím není vnímána jako priorita. Není strategická, není součástí rozpočtů, a často ani nikdo neví, kdo ji má ve firmě vlastně řešit. Tím ale firmy dělají zásadní chybu: dobrovolně přenechávají náskok konkurenci.

Zatímco jedni ještě ladí interní proces schvalování licencí, druzí už testují, měří dopady a staví nové pracovní modely. Rozdíl, který dnes působí zanedbatelně, bude za rok až dva vidět i v číslech. V rychlosti rozhodování, efektivitě týmů i schopnosti inovovat.

Co AI může řešit už dnes (a firmy to přehlížejí)?

Aby AI ve firmách skutečně fungovala, musí si ji nejdřív oblíbit samotní lidé. Ne jako povinný nástroj, ale jako pomocníka, se kterým se dá hrát, zkoušet a objevovat nové možnosti.

Většina zaměstnanců ji dnes používá jen na jednu činnost – přepis zápisu z porady, sumarizaci dat nebo překlad textu. Ale právě ve chvíli, kdy si s ní začnou hrát, přichází ten zásadní posun. Když člověk zjistí, že AI mu pomůže nejen napsat report, ale i promyslet strukturu projektu, analyzovat data nebo navrhnout lepší způsob práce, začne se jeho přístup měnit.

Tím vzniká skutečná inovace. Ne z příkazů shora, ale z osobní zkušenosti. Každý, kdo AI vyzkouší mimo „svou roli“, rychle zjistí, že má využití i tam, kde by to dřív vůbec nečekal. A právě v tu chvíli se z nástroje stává game changer. Mění se nejen procesy, ale i způsob myšlení ve firmě.

Ukázka, jak se s umělou inteligencí i bavit 🙂 Ale pozor, někteří mají víc štěstí, třeba jako hráčka z Michiganu, která skutečně díky číslům z AI vyhrála. Zkusíte to? 😀

Jak začít (reálně a bezpečně)?

Největší chybou je čekat na ideální moment. AI se nejlépe zavádí v reálném provozu, ne v laboratoři. Není potřeba měnit všechno najednou, důležité je začít u drobností, které dávají okamžitý smysl.

1. Vyberte tři opakující se úkoly. Ty, které zbytečně berou čas, např. reporty, zápisy, přepisy nebo přípravy podkladů. Právě tam se AI dá vyzkoušet bez rizika a s jasným efektem.

2. Zaveďte jednoduchá pravidla (AI policy). Ne právní dokument na deset stran, ale pár jasných vět: co se může sdílet, co ne, jak se s daty zachází a jaké výstupy jsou akceptovatelné. Pravidla chrání, neomezují. 

3. Najděte interního ambasadora. Člověka, který má chuť AI zkoušet, vzdělávat ostatní a sdílet příklady z praxe. Nemusí být expert, stačí, že má zájem a umí motivovat ostatní.

4. Vzdělávejte tým v promptování a interpretaci výstupů. AI dává odpovědi, ale je potřeba umět pokládat správné otázky. Krátká interní školení nebo sdílení zkušeností mezi kolegy často udělají víc než externí tréninky.

5. Začněte v malém, ale důsledně. AI není o rychlých výsledcích, ale o vytváření návyku. Když se stane součástí běžné práce, začne přinášet skutečný dopad. Měřitelný, viditelný a trvalý.

AI Act: rámec, který by měl firmám pomoct, ne je brzdit

Od roku 2026 začne v EU postupně platit AI Act – první komplexní regulace umělé inteligence na světě. Jejím cílem není vývoj brzdit, ale nastavit hranice a jasná pravidla: jaké systémy jsou rizikové, kdo za ně nese odpovědnost a jak se mají data používat.

Pro firmy to v praxi znamená dvě věci:

• Zodpovědnost: AI nebude „černá skříňka“. Bude potřeba vědět, odkud výstupy pocházejí, jak se s nimi zachází a kdo je schvaluje.
• Transparentnost: Pokud firma AI používá ve svých procesech nebo vůči klientům, bude muset umět vysvětlit, jak a proč.

AI Act tedy není hrozba. Je to příležitost, jak AI ve firmách konečně uchopit systematicky a bezpečně s jasnými rolemi, procesy a odpovědností. V kombinaci s dobře nastavenou interní strategií to může být přesně ten impuls, který firmám pomůže přejít z „AI na poradách“ do reálného provozu.

Budoucnost: AI jako nová kompetence, ne nástroj

AI se stává dovedností. Stejně jako kdysi práce s Excelem nebo vedení projektů. Rozdíl je v tom, že tentokrát nejde jen o znalost nástroje, ale o způsob myšlení.

Firmy, které AI vnímají jako další software, se ji nikdy nenaučí používat naplno. Ty, které ji dokážou začlenit do rozhodování, komunikace i vzdělávání, získají náskok, který se už těžko dohání. Ne proto, že budou mít víc technologií, ale proto, že budou mít lidi, kteří s nimi umí přemýšlet.

AI není konkurent. Je to spolupracovník. Pomáhá zrychlit práci, ale zároveň učí lépe formulovat myšlenky, třídit informace a rozhodovat se podle dat. A právě v tom je její skutečná hodnota – rozšiřuje lidskou kompetenci, nenahrazuje ji.

Do několika let se schopnost pracovat s AI stane standardem, podobně jako znalost digitálních nástrojů dnes. Otázkou už nebude jestli, ale jak dobře ji jednotlivci i firmy dokážou používat.